Říká se, že nejlepší výlety jsou ty, ze kterých se vracíme s odpočatou myslí – tělo se stejně unaví. O tom, jak cestování ovlivňuje naši duševní pohodu, si popovídáme s Małgorzatou Wypych – psycholožkou a ředitelkou Mental Health Center. Zjistěte, jak se chránit před prázdninovým stresem a jak cestovat, abyste měli klidnou mysl.
Může být dovolená stresující?
Upřímně?
Jistě, buďme upřímní. Jak to tedy s cestováním doopravdy vypadá?
Ne tak růžově, jak by se na první pohled mohlo zdát. Studie ukazují, že 60 procent lidí má kvůli dovolené stres. Dovolená je faktor, který je uveden v seznamu životních stresorů v dotazníku pro hodnocení stresu. Sama hodně cestuji, ale většinou se z výletu vracím unavená, potřebuji jeden-dva dny na zotavení, v klidu uklidit byt a připravit se do práce. Mí přátelé a pacienti také souhlasí s tím, že je dobré dát si po výletu pauzu, abychom se znovu naladili na každodenní rutinu.
Co nám nejčastěji brání užít si dovolenou nebo výlet?
Ke stresu z dovolené přispívá mnoho faktorů. První je samotné plánování – někdo na sebe musí vzít tuto zodpovědnost, rozhodnutí „kam jdeme“, „co děláme“ a nátlak zavděčit se všem. Pokud cestujeme s rodinou nebo přáteli, dojde k diskusím mezi těmi, kteří chtějí navštívit co nejvíce památek a těmi, kteří upřednostňují odpočinek v přírodě – například klidné procházky po pláži nebo kanoistiku.
Když cestujeme s dětmi, je to ještě složitější. Změna prostředí, stravovacích návyků a nedostatek oblíbených hraček patří mezi hlavní faktory. Když k tomu ještě přidáme horko, může se stát, že na malé dítě je toho všeho až moc – je nevrlé a lpí na rodičích více než obvykle. Péče o dítě na dovolené bude rozhodně složitější než každodenní péče ve známém prostředí.
Takže jsme ještě ani nevyrazili a už jsme ve stresu.
Ano. A dalším stresujícím faktorem je samotná cesta. Mnoho lidí, hlavně z generace 50+, je ve stresu, že neovládá cizí jazyky. Z tohoto důvodu upřednostňují dovolené s cestovní kanceláří a pilotem, který za ně v případě potřeby vyřídí všechny záležitosti na letišti. Letiště s sebou přinášejí další stres. Dlouhým pobytem v davu se aktivuje orientační reflex – podvědomě pečlivěji kontrolujeme okolí a musíme být ve střehu před potenciální hrozbou. Mozek se v tomto stavu rychle unaví.
Můžeme se před tím nějak chránit?
Můžeme. Ráda si například krátím čas na letišti tak, že pozoruju jiné lidi. Všímám si spousty lidí se sluchátky na uších a čepicemi nebo klobouky, které zakrývají nos. Vidím v tom pokus vytvořit si kolem sebe prostor, odstřihnout se od přemíry podnětů – to je jeden způsob. Vyplatí se také zkusit změnit perspektivu. Stačí se pohodlně usadit, pozorovat a oslavovat setkání zástupců mnoha národů.
Je to pro mě vždy zajímavá zkušenost, když vidím, že i přes rozdíly ve vzhledu a kultuře se tyto další rodiny chovají stejně jako naše rodina na letišti. Děti fňukají, drží se maminky, hledají atrakce na hraní. Teenageři si zas poslouchají hudbu na smartphonu a mají vlastní svět. Rodiče se i přes viditelné napětí mezi sebou snaží mít vše pod kontrolou. Takové pozorování nás může mnohému naučit a pomoc uklidnit se před cestou.
Na co dalšího si musíme dávat pozor, pokud jde o cestovní stres?
Na očekávání. Často jedeme na dovolenou s nějakým očekáváním – že si odpočineme na krásném místě, že si to užijeme s rodinou, že během cesty zapomeneme na případné konflikty, které tu byly předtím. Naše vysněné místo však může mít s těmito představami jen pramálo společného. Například hotel, který na fotografiích vypadá krásně, se může nacházet v nepříliš bezpečné čtvrti.
Mezilidské napětí má tendenci eskalovat. Pod vlivem stresu z příprav a potřeby zalíbit se všem, se stáváme netrpělivějšími a zvyšuje se také riziko konfliktů – zvláště v teplých, slunečných zemích, které vybírá většina rodin nebo skupin přátel. Existují vědecké důkazy, že vysoké teploty zvyšují míru agresivity. Navíc na dovolené spolu trávíme mnohem více času než na denní bázi, kdy rozdělujeme čas mezi práci, školu a mimoškolní aktivity. Když jsme spolu téměř nepřetržitě, konfliktům se nevyhneme.
Čím méně očekávání a čím více příprav a plánovaného odpočinku po návratu z dovolené, tím lépe?
Přesně tak. Pokud si chceme na výletě opravdu odpočinout, musíme si položit několik otázek, z nichž nejdůležitější je: Proč vůbec cestujeme? Další užitečná otázka zní: Kdy máme pocit, že opravdu odpočíváme? Máme duši objevitele, který nasává energii během prohlížení památek, poznávání nových lidí a jiných kultur? Nebo spíše vyhledáváme adrenalin, atrakce a bezstarostnou zábavu? Nebo možná potřebujeme klidné ráno – celá rodina ještě spí a my můžeme pít kávu na terase, vychutnávat si vůni lesa nebo mořského vánku a strávit chvíli v tichu se svými myšlenkami?
Podvědomě to asi tak trochu cítí každý, ale takové otázky si přímo klade málokdo.
A jsou nezbytné, pokud si chceme skutečně vychutnat výhod cestování. Dovolenkové destinace nebo zážitky si často vybíráme jen proto, že jsou trendy nebo si je všichni chválí. Nebo proto, že nám někdo jiný připravil plán cesty a my jsme pohodlní, protože si konečně můžeme odpočinout od rozhodování. A to je taky v pořádku! Nemůžeme zapomenout, že si z výletu vezeme mnohem víc než suvenýry a fotky hezkých výhledů. Bereme si s sebou emoce, vzpomínky na vůně a barvy a vzpomínky na to, co jsme zažili a lidí, které jsme potkali. Stojí za to si vědomě naplánovat, jaké zážitky tam budeme hledat.
Je to způsob, jak zlepšit vytouženou duševní pohodu?
Možná, i když to u každého z nás může fungovat trochu jinak. Někteří budou potřebovat dlouhou dovolenou, protože až po týdnu opravdu zapomenou na práci. Ostatním stačí k dobití baterií –několikadenní výlet na zajímavé místo. Dalo by se říct, že výlet je odpočinek pro mysl v tom smyslu, že se během něj mění používané oblasti dlouhodobé paměti. Doma jsem matka, partnerka, pečuji o staré rodiče, denně zpracovávám velmi podobné informace a vzorce chování. Během cestování s přáteli, sólo nebo s partnerem se mohu těchto rolí na pár dní vzdát. Nepřemýšlet o tom, co udělat k večeři, jen o tom, ve které kavárně si objednat kávu a zákusek. A to je odpočinek – přehřáté oblasti mozku z práce i domova odpočívají a aktivují se úplně jiné.
Jak tedy cestovat, abychom získali co nejvíce výhod pro naši psychiku?
Je třeba se zamyslet nad tím, na které výlety vzpomínáme nejraději a proč. Co nás přimělo vrátit se z této cesty s pocitem štěstí? A jak to můžeme zopakovat? Byla to adrenalinová jízda na zip-line v horách, pohodová projížďka na kole podél břehu jezera nebo možná jen střet s jinou, neobvyklou kulturou? Další krok – při plánování aktivit na dovolené mysleme na vlastní potřeby. S přáteli si můžeme udělat předběžný plán – někdy je opravdu lepší se rozdělit a strávit spolu o něco méně času, než násilím navštěvovat další muzea nebo sedět na pláži, když máme chuť dělat něco úplně jiného. Zdravé kompromisy mohou opravdu zachránit každou dovolenou.
V poslední době se často objevuje heslo „cestovní terapie“. Je v tom zrnko pravdy, nebo je to naprostá nadsázka?
Terapie je silné slovo. Terapie je léčba – dlouhodobý proces, který může trvat i několik let. Několik dní či dokonce týdnů dovolené nestačí ke změně návyků, které si ukládáme celých 20, 30 nebo 40 let života. Na druhou stranu během cestování můžeme zažít hlubší vhled a sebereflexi. Na cestách nás čekají různé stresory na neznámých místech – jako je zpožděný let, porucha auta, komunikace v jiném jazyce. Získáváme víru ve vlastní schopnosti, ale také v to, že na světě existují hodní lidé – místní zpravidla turistům rádi pomohou. A po návratu domů se může stát, že situace, které nás dříve stresovaly – fňukání dítěte, že si dnes nechce vzít ponožky do školky, protože jsou příliš teplé – se stanou maličkostmi. Tak jdi, dítě, bez ponožek 🙂
Małgorzata Wypych – ředitelka Mental Health Center, psycholožka, specialistka na psychologickou intervenci, zvládání stresu v kritických situacích a psychologickou podporu v organizacích. Akademická profesorka s 15letou praxí, autorka četných publikací z oboru psychologie. Miluje cestování, které vám umožní zcela se odpoutat od každodenního života.