Tam, kde se Toskánsko setkává s Ligurií, budete cítit ohromný klid, zvláště při západu slunce. Paprsky, ve kterých před několika hodinami zrály šťavnaté pomeranče a rajčata, se skrývají za kopci. Z každé strany zde můžete obdivovat jinou krajinu: moře, hory, údolí. Nejlepší výhled je z terasy hradu Castello di Malaspina, kde přišla o život nešťastně zamilovaná Bianca a kde se skrýval také samotný Dante Alighieri.
Vnímejte ten ohromující klid
Někde na vrcholu hory
Cesta je velmi strmá, nebezpečná a úzká, takže dvě auta tudy v protisměru rozhodně neprojedou. Během jízdy musíte být opatrní, ale zdá se, že místní si na takový styl jízdy zvykli – jedná se o jistý druh tradice v Itálii. Jízda na vrchol kopce se zdá být nekonečná, a přitom je to jen 10 kilometrů se stále zataženou ruční brzdou. Nahoře vás v kamenné bráně přivítá hostitel hradu a předá vám klíče od soukromé komnaty. Ano, komnaty – na hradech přece nejsou žádné pokoje, takže se můžete jednou v životě cítit jako princ nebo princezna. Najednou se u návštěvníků objeví černý kocour. To ještě nevědí, jak důležitou roli na tomto místě hraje.
Noc v Danteho náručí
Dante Alighieri byl literárním géniem, měl však za sebou několik finančních podvodů. Dostal pokutu a byl vyhnán z Florencie na dva roky. Pokutu nechtěl zaplatit, co ještě zpřísnilo trest vyhnanství – spisovatel dostal doživotní zákaz návratu do města. Do konce života se toulal po mnoha italských městech. V roce 1307 přišel do Castello di Malaspina, s jehož majitelem se léta přátelil. Markýz mu poskytl útočiště a daroval komnatu, která dosud nese název la Stanza di Dante. Malá postel a nočník vypadají úplně stejně jako před více než 700 lety, kdy je tvůrce Božské komedie používal. Odvážnější návštěvníci hradu se mohou po setmění naklonit nad postel a slyšet tlukot Dantova srdce. Odvážlivců není mnoho, protože komnaty a chodby osvětlují blikající lucerny, které jen umocňují strašidelnou atmosféru.
Hostitel návštěvníkům vždy doporučuje, aby hrad navštívili sami. Místo má auru tajemna a hrůzy. Vysoké stropy, malby na stěnách, četná brnění a zbraně. Rodina Malaspina důvěřuje svým hostům a nechává vše doslova na dosah ruky.
Pes, kanec a krvavé skvrny na stropě
V 17. století žila na hradě Bianca, dcera markýze Giacoma Malaspiny. Bianca si dobře uvědomovala, že její život se bude odvíjet podle pravidel, která úzce souvisela s jejím společenským postavením. Jejím úkolem bylo posilovat vliv rodiny a hromadit majetek. Celý život a svatbu jí naplánovala rodina již dávno. Mladá dívka měla dost odvahy nebo lehkomyslnosti, aby se vzepřela společenským normám a následovala své srdce. Začalo bít pro stájníka. Oddaně. Intenzivně. Jak to celé začalo? Kdy mezi nimi přeskočila jiskra? Měla jejich láska nějakou šanci? Kdo ví, protože tento příběh je zahalen rouškem tajemství.
Mladá láska vzbuzovala pobouření zejména v kruzích aristokracie, která důsledně dodržovala tehdejší normy. Pokud si markýz Giacomo chtěl udržet svou pozici a nevyvolat skandál, musel udělat vše pro to, aby tomuto vztahu zabránil. Zprávy se však šířily rychle a ty předávané šeptem vzbuzovaly nejvíce emocí.
Bianca se těšila z každého společně stráveného okamžiku – se svým milým se setkávala v noci. Pozorné oči závistivých špehů si pamatovaly každé setkání, o kterém se následně dozvěděl i markýz. Otec dívky věděl o všech mileneckých setkáních, a nakonec se rozhodl konat.
Cestujte za záhadou
Stájník, jehož jméno se v ústním podání nedochovalo, byl z Fosdinova navždy vyhnán a Biancu markýz poslal do kláštera. Tyto události však byly jen začátkem tragického konce. Biancu po návratu z kláštera uvrhli do žaláře a mučili – přesný důvod není znám, protože okolnosti jsou nejasné. Možná se nechtěla vzdát své osudové lásky nebo měl markýz jiné důvody. Nakonec ji v nejvyšší věži zazdili zaživa společně se psem (symbol věrnosti) a kancem (symbol vzpoury).
Během objevování hradu jsou občas na stropě vidět skvrny, které jsou údajně krví dívky a zvířat, která ji doprovázela v utrpení. Někteří tvrdí, že se jedná o smyšlenou legendu, opak je však pravdou – během renovačních prací v nejvyšší věži našli archeologové ostatky ženy a zvířat.
Říká se, že Biancu najdete na hradě po půlnoci – nadšeně zde čeká na setkání se svou životní láskou. Nemusíte se jí bát. Černý kocour zmíněný na začátku je prý dívčin otec, který dohlíží na to, aby se milenci nepotkali. Nikdy nejde do hradu, jen se prochází kolem zdí, jako by hlídal svůj majetek před nezvaným hostem. Jeho žluté oči a pronikavý pohled můžou vyvolat strach. Nebo je to možná jen obyčejné zvíře, které si toto místo oblíbilo?
Jedinečné svazky a cesta do tajemné minulosti
Během dne Castello di Malaspina okouzlí a splní očekávání každého moderního cestovatele. B&B zde nabízí nejen útulné komnaty, které slouží jako pokoje. V malé jídelně si můžete vychutnat skvělou snídani. Všechny lahůdky pochází z místních farem – vše je organické, zdravé a z přírodních surovin. Když se posadíte ke stolu, můžete obdivovat Ligurii a moře na obzoru. Jedinečným místem je zde také veřejný salonek, kde se nachází knihovna a mnoho publikací o hradě, které často nenajdete ani v italských archivech. V tomto případě se však znalost italštiny bude hodit, i když by se mohlo zdát, že při noční procházce kolem hradu vyprávějí návštěvníkům jeho historii samotné zdi. Mezi knihami nechybí ani Dantova Božská komedie. Vzhled knihy svědčí o tom, že se jedná o jedno z nejoblíbenějších díl. Jedna noc strávená na hradě může zcela změnit první dojem z tohoto místa. Není zde mnoho hostů, atmosféra je komorní, díky čemuž poznáte každý kout.
Na hradě se příležitostně pořádají večírky a svatby, jejichž nevšední atmosféra zaručeně přiláká další zvědavce.
Skrývá Castello di Malaspina ve svých zdech ještě nějaká další tajemství nebo majitelé chtějí pouze zvýšit zájem turistů? Obyvatelé Fosdinova si z generace na generaci předávají tajemný a smutný příběh rodiny Malaspina. Na trase toskánského výletu se vyplatí rezervovat si zde jednu noc, abyste mohli alespoň na okamžik cestovat v čase – do tajemné a temné minulosti, která se podepsala na historii tohoto místa.