Čerstvě vymačkaná šťáva z granátového jablka, jejíž kyselo-sladké kapky prskají ze stánků na písečné ulice. Sklepy z chladných vlhkých kamenů, ze kterých byly postaveny i zdi starého města. Směsi myrhy a orientálního kadidla, jejichž vůni lze ucítit jen ve svatém městě. Smažený falafel a halva z čerstvě namletých sezamových semínek. Samozřejmě, košer. A sůl. Její charakteristická vůně ve vzduchu napovídá, jak blízko je Mrtvé moře. Takto chutná a voní Jeruzalém.
Průvodci nazývají Tel Aviv Bílým městem, tento přívlastek ale pasuje i na Jeruzalém. Ti, co přijedou do Jeruzaléma autem a překonají několik kilometrů serpentin, mohou vidět světlé budovy vynořující se zpoza kopců. Jeruzalém nepůsobí dojmem velkoměsta. Je spíše tajemný, záhadný, obklopený aurou nevyřčených příběhů, které se skrývají za branami bílého pískovcového Starého města nebo v úzkých uličkách ortodoxních čtvrtí.
Čím více Jeruzalém poznáváte, tím více cítíte jeho mystickou atmosféru, která by se dala doslova nahmatat. Ti, kteří již v Jeruzalémě byli, si navždy zapamatují podobu tří velkých světových náboženství, která je provází, když překračují legendární zdi Davidova města. Právě zde se setkávají Bible, Korán a Tóra a právě odtud se vydávají na svou cestu nesouc poselství proroků hlásajících Boží slovo.
Příbytek rozdělený zdí
Procházejí kolem ní každý den cestou do práce, školy nebo k modlitbě. Stala se nedílnou součástí Izraele a Palestiny. Má 8 metrů a je vyrobena z betonových bloků. Zeď. Pro turisty je symbolem konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Pro místní obyvatele, kteří mají na druhé straně přátele, rodinu nebo lásku, symbolizuje především bolestnou historii a přítomnost. A přestože politika hraje v této oblasti klíčovou roli a konflikt se stále vyostřuje, někteří se přes to všechno dokážou přenést.
V jednom z pouličních barů v Jeruzalémě poslouchám příběh o tom, že zeď lidské vztahy nezničila. Tvoří sice bariéru, ale přesto se s ní dá žít. Je to těžké pochopit, zejména pro návštěvníky, kterým při pohledu na 790 kilometrů dlouhá zeď s ostnatým drátem naskakuje husí kůže.
To jsme my, Židé
Jen v Izraeli žije téměř milion haredim (ultraortodoxních Židů). Jen v Jeruzalémě žije přibližně 270 000 Židů, většina z nich v Mea Shearim, jedné z nejortodoxnějších čtvrtí ve městě a možná i v celé zemi. Kdysi byla od zbytku Jeruzaléma oddělena zdmi a přesně 100 branami. Dnes neviditelnou hranici označují plakáty, které žádají turisty, aby se neoblékali vyzývavě, nefotografovali a respektovali tradice.
Mea Šearim obývají zejména chasidi (podskupina haredim). I když je to pro nás Evropany těžko představitelné, chasidi podřídili svůj život čekání na návrat Mesiáše, za kterého se modlí třikrát denně. Vědomě se také zřekli technologických inovací. Jejich mobilní telefony jsou košer, což znamená, že mají přístup pouze k cenzurovanému obsahu.
Haredimy si nelze nevšimnout. Jejich tradiční kroje vás přenesou zpět v čase. Muži nosí černé kalhoty po kolena a dlouhé černé kabáty s pásky s třásněmi, bílé podkolenky a černé společenské boty. A samozřejmě klobouky, které vypadají jako slušivé obaly kytar. A zpod nich trčící bokombrady, které si Židé nestříhají, jak přikazuje Tóra.
Pozornost se věnuje i ženám, které jsou v této větvi judaismu mimořádně podřízeny mužům. Vdané ženy si holí hlavy a nosí paruky, protože náboženský zákon zakazuje modlit se před ženami s odhalenými vlasy. Zpočátku stačily šátky, ale tradice se postupně vyvinula do aktuální podoby. I během horkých dnů nosí židovské ženy punčochy, aby neodhalovaly svoji pokožku před cizími lidmi. Jejich oblečení musí být skromné a decentní a jejich paruky nesmí být delší než po ramena.
Neptejte se, jestli to stojí za to. Jděte, přesvědčte se sami, ale respektujte to, co v Jeruzalémě najdete. A buďte připraveni na všechno. Dětské pohledy, ukazování prstem na „jiné“ oblečení, desítky prodejců paruk, kteří vás na ulici neustále vyzývají, abyste nakoupili právě u nich, a v nejhorším případě i házení kamenů při pohledu na fotoaparát nebo telefon namířený na chasidy. Očekávejte svět, ve kterém se čas téměř zastavil. A přestože ortodoxní Židé žijí na tomto místě a považují ho za svůj domov, mnozí z nich stále neuznávají existenci státu Izrael. A to je snad největší paradox ze všech.
Po dešti vždy vyjde slunce
Hodina a dvaačtyřicet minut. Tak dlouho mi trvalo, než jsem se dostal na vrchol Olivové hory s nádherným výhledem na Staré město. Pískovcové hradby zalité zapadajícím sluncem vypadají jako z pohlednice. Zeď nářků, místo, kde bylo uloženo tělo Ježíše Krista, křížová cesta a muslimský Skalní dóm, pokrytý zlatem. Jsem v ráji?
Chtěl bych zastavit čas. Jen na chvíli. U mých nohou leží místo, které mi to tak trochu umožňuje. Právě zde, na nejdražším hřbitově na světě, s výhledem na celý Jeruzalém, se odehraje konec světa a poslední soud. Horlivě v to věří židé a muslimové, pro které je spočinutí zde tím nejupřímnějším snem.
Každý chce být spasen jako první. Kolik byste byli ochotni zaplatit za toto privilegium? Existuje cena, kterou je třeba zaplatit za čekání u perlové brány? V tomto případě částky dosahují dokonce několika milionů dolarů, což se zdá absurdní a fascinující zároveň.
Shabbat… Shalom!
Jak se říká, svěťte sobotu. V Izraeli je to čas od západu slunce v pátek do západu slunce v sobotu. Věřte tomu nebo ne, ale v sobotu se nic nedělá. Doslova. Jde o jakousi nekomerční neděli v prémiové verzi, která omezuje nejen provoz obchodů, ale i všech veřejných dopravních prostředků, státních institucí a pro ortodoxní židy i bankomatů či… výtahů.
Máte dojem, že vstupujete do úplně jiné úrovně zasvěcení. Šabat zavedl velmi přísná pravidla, která obyvatelé respektují, přestože je mohou porušovat. Koneckonců jde o židovskou tradici, takže ji nedodržují muslimové, kteří v Jeruzalémě s radostí nabízejí výlety, nákupy nebo jiné atrakce. Takto se žije ve městě tří vyznání. Pokud vám některá pravidla nevyhovují, vždy jsou po ruce jiná.
Někteří přirovnávají Jeruzalém k Bangkoku, jiní říkají, že ho buď milujete, nebo nenávidíte. Pro některé je komerční, pro jiné mystický a plný jedinečných míst. Pro mě je nekonečný, s vlastním charakterem, plný kontrastů, které vás přinutí bláznivě se zamilovat, inspirující, umožňující zažít to, co se nám často zdá jako nedosažitelné. Takto vypadá magický Jeruzalém, když mu otevřete všechny své smysly.